Banální závada nechala českou posádku v nedostupné poušti a prověřila týmové motto „nikdy to nevzdám“

Česká posádka týmu Toyota Gazoo Racing Czech, Tomáš Ouředníček a David Křípal, odstartovala do obávané 48hodinové etapy 46. ročníku Rallye Dakar dobře, ale později je banální technická závada málem vyřadila ze závodu. Tomáš s Davidem však dokázali vyřešit neřešitelné a etapu, a s ní i první polovinu Rallye Dakar, dokončit.

„Po skvělé etapě v dunách den předtím jsme startovali s velkým očekáváním. Proto jsem se na tuto historicky první 48 hodinovou speciální etapu opravdu těšil. Nicméně již samotný start ukázal, že to bude velmi těžké. Kamion, který startoval těsně před námi, se hned po nájezdu do prvních dun převrátil. Brzy jsme předjeli další kamion a auto. To bylo skvělé, protože jsme konečně měli volný výhled. Neprášilo se, byli jsme sami, měli jsme velmi dobré tempo a užívali jsme si to.

Pak jsme uviděli Krzysztofa Holowczyce a jeho převrácený Mini. Auto bylo dost zničené, nemohli jsme mu pomoci. Potkali jsme Juana Cruze Yacopiniho z TGR Argentina, který nás požádal o olej, tak jsme mu ho dali. Viděli jsme totálně rozsekaný Hilux Yazeeda Al-Rajhi, který byl průběžně ve vedení Dakaru.

Chvíli bylo všechno opravdu parádní, předjeli jsme Toyotu V6 turbo startující daleko před námi a já si užíval náročnou trať. Pak jsem ale uslyšel nějaký divný zvuk. Myslel jsem si, že možná máme defekt. Ale podívali jsme se na displej a tlak na kolech byl v pořádku. Takže bylo jasné, že to nebyl defekt. Pak ten zvuk a vibrace zesílily. Tak jsme se rozhodli zastavit a všechno zkontrolovat. A když jsme zastavili, viděl jsem v zrcátku, že se zadní kolo vykutálelo z auta. Takže jsme zůstali jen na třech kolech. Hned bylo jasné, že to bude velký problém. Když jsme se na Hilux podívali, zjistili jsme, že všechny šrouby, matice kol, jsou ulomené. Všechny. Neměli jsme tušení, jak to opravit.

Vypadalo to, že náš Dakar skončil, protože jsme byli v oblasti, kam se již kamiony rychlé asistence nemají šanci dostat. Bylo to velké zklamání, zejména proto, že naše tempo bylo opravdu dobré a doufali jsme, že se konečně probojujeme dopředu. Ale teď byl konec. Konec Dakaru kvůli naprosté banalitě.

Pak nás napadlo vzít štefty z jiného kola. To však bylo komplikované, David musel všechno na kolech odmontovat. Opravdu všechno - poloosu, brzdy, ložisko... Takže to trvalo velmi dlouho, snad tři hodiny. Pak se nám to podařilo nouzově zprovoznit. Měli jsme tři štefty a matice na předním kole a tři na zadním kole. To bylo velmi nebezpečné. Nevěděli jsme, jestli to může fungovat, nebo ne. Zapadlo slunce a nastala saúdská temná noc. Snažili jsme se jet dál, ale jet v dunách v noci bylo téměř nemožné a hlavně velmi nebezpečné. Pak nám organizátoři přes satelitní Iritrack řekli, že nemáme pokračovat. Mohli by nás vyzvednout vrtulníkem (medical rescue), ale pak bychom ze závodu vypadli. Nebo jsme mohli zůstat přes noc v dunách a zkusit pokračovat další den. Rozhodli jsme se zůstat tam.

Později na stejné místo přijel Can-Am. Kluci byli ztracení, tak řekli, že tam přespí také. A pak jsme něco ucítili ve vzduchu. Byl to kouř z ohně, který se linul z hluboké rokliny, kde jsme našli další Can-Am se španělskou posádkou. Měl poškozený motor. Tím pádem tam museli spát taky. Takže brazilská posádka, česká posádka a španělská posádka společně udržovali malý oheň a spali na písku vedle Can-Amu. Byl to nejlepší pokoj v tisícihvězdičkovém hotelu. Byla by to skvělá atmosféra, kdyby mě tak nebolela záda a kdybychom si byli jisti, že můžeme pokračovat v závodě. Kvůli obrovské zimě jsem skoro nemohl spát.

Vstali jsme se v pět hodin a připravili se na cestu. Pomáhali jsme brazilským klukům, protože zapadli s Can-Amem. Vytáhli jsme je a pak jsme pokračovali, když už vycházelo slunce. Vyrazili jsme v půl šesté a každých pět kilometrů jsme zastavovali, abychom zkontrolovali matice na kolech, jestli jsou dostatečně utažené. Takže jsme jeli velmi pomalu a opatrně. Byl jsem tak unavený, že jsem udělal pár chyb. Dvakrát jsme zapadli a tempo bylo velmi pomalé, protože jsem se bál, že přijdeme o obě kola, ale podařilo se nám dojet do cíle. Na trati jsme potkali převrácené kamiony, rozbitá auta a SSV. Byla to jedna z nejtěžších etap, kterou jsem kdy jel. Nejlepší zprávou je, že podle pořadatelů jsme stále v závodě, protože máme všechny waypointy. Šance na dobrý výsledek už není, ale alespoň můžeme pokračovat, a to je nejdůležitější," řekl po 48hodinové etapě extrémně unavený Tomáš Ouředníček.

Zítra čeká posádky zasloužený den odpočinku v saúdském hlavním městě Rijádu. Závod pokračuje v neděli.

Aktualizace: Tým TGR Czech dostal za překročení maximálního času etapy 41 hodinou penalizaci, ale zůstává v hlavním závodě. Tým SouthRacing se rozhodl nechat Can-Am s rozbitým motorem v poušti. Jeho vyzvednutí je v té naprosto odlehlé části pouště nemožné. (pro zájemce máme souřadnice😊)

Média